(čti "mahlíš")

vznikla vlastně spíš z recese než z vážné míněné snahy "dělat umění". Když začala Isis chystat orientální show na Flédě na konec dubna 2005, zeptala jsem se svých kamarádek, které se dopracovaly do kurzu pokročilých, zda si nechtějí na show zatancovat. Obratem se našly čtyři, které měly chuť to aspoň zkusit, a tak to celé začalo. V prvé řadě jsme si při nacvičování naší první choreografie na slavnou Ya Salam Al Baladi užily spoustu legrace. Nejprve jsme skladby, které jsme měly v úmyslu prezentovat na Flédě, vyzkoušely na přátelích naší baculky Džejn, abychom zjistili, že přátelé jsou vděčné a skvělé publikum.

Pak následovala koncem dubna Fléda, kde jsme si poprvé na vlastní kůži užily atmosféru nevraživosti v zákulisí, pohrdání některých tanečnic při pohledu na naše jednoduché, doma šité kostýmy i tu hrůzu, když člověk čelí černé díře hlediště. Tam také poprvé zazněl název skupiny, arabský výraz MA'LEESH, který znamená asi tolik, co české "TO NEVADÍ", a dokonale vystihuje náš přístup k tancování - nejde o dokonalost, nýbrž o zábavu. Náladu nám opravdu nedokázalo pokazit vůbec nic a přes veškerou snahu se nám nepodařilo ani nic podstatného pokazit, i když jsme jinak z celé orientální show na Flédě prakticky nic neměly.

Přestože to tímto asi mělo všechno zase zhasnout a vytratit se skromně do ztracena, ozvala se moje známá s požadavkem vystoupení na podnikové oslavě. Přestože jsme neměly prakticky kromě Ya Salam Al Baladi nacvičené žádné další věci, vydaly jsme se tam dokonce i s představou určitého scénáře. Scénář sice ztroskotal na místních zmatcích s přehrávačem, počtu přítomných lidí a možná i naší nezkušenosti, ale odtancovaly jsme všechny tři skladby, které jsme odtancovat chtěly (Comme Toi od Alabiny, Kiss Kiss od Tarkana, Ya Salam Al Baladi od Hasana Abou El-Saouda) a získaly jsme cenné zkušenosti - jako třeba že české publikum se na arabskou muziku moc nechytá.

Na závěr školního roku jsme si ještě zatancovaly Aiwu a Ya Salam Al Baladi v "Domečku" na přehlídce zájmové činnosti - to už jen tak na okraj, abychom nevyšly ze cviku...

Následovalo léto, kdy jsme secvičenou choreografii skoro zapomněly. Nacvičovat a pracovat na dalších kostýmech jsme zase začaly až v srpnu, a to ještě v tzv. "malé sestavě" - Pavli (1. fotografie výše vlevo), Džejn (1. fotografie výše vpravo) a Dáša (2. fotka vpravo). To proto, že Eva byla pryč a my se chystaly zatancovat poslední zbývající člence skupiny, Ali, na svatbě začátkem září. Původně jsme myslely, že odtancujeme všechny tři bloky, které bychom odtancovat dokázaly (Aiwa, Kiss Kiss; Escucha me a Baddy Doub uvedené na Flédě; Comme Toi, Ya Salam Al Baladi a Callin', které k repertoáru přibylo vlastně až na poslední chvíli prostě proto, aby divák měl na čem poznat, že naše vystoupení je recese). Nakonec jsme střední blok vyškrtly a bylo toho tak akorát. A že se publikum bavilo, je zřejmé z archivních snímků. Ostatně, fotky s oranžovými závoji pocházejí z fotoaparátu fotografa, který fotil svatbu. Že nejsou dokonalé, bude asi tím, že jsou ze života... Prý se moc hemžíme...

Po prázdninách nahradila Evu, poletující mezi Zlínem, studiem a prací, Iveta.

V listopadu jsme odtancovaly hned dvě akce, na druhé z nich (ples Starých skautů) měla premiéru choreografie na Pátou (Downtown). Fotografie ani videozáznam se moc nevydařily, protože za námi na pódiu svítil umělý táborák a na stěně světlo...

Ale čas pokročil. Začátkem dubna byla premiéra čísla Temptation s Pavli v hlavní roli na 3. orientálním večeru pořádaném ISIS, tentokrát v Rubínu v Žabovřeskách) a na vystoupení koncem dubna na plese Country clubu (premiéra bubnového sóla pro celou skupinu) se podařily konečně rozumné fotky, takže konečně jsou fotky na této stránce kompletní. Taky se zrodil nápad udělat někdy na podzim vlastní tanečně-recesistický večer. Teď to jen dotáhnout do konce... A pomalu je čas na založení archivní stránky s fotkami, které odtud vytlačí fotky mladší. Tak snad příště... (úprava 13.05.06)

Podzim 2006 přinesl v září vystoupení v Sherwoodu a v Dělnickém domě při přehlídce volnočasových aktivit (na které rády a často vzpomínáme, neboť tolik pořadatelských a zvukařských kiksů, jako se stalo tam, se do jednoho vystoupení snad ani vejít nemůže...). V listopadu jsme v malé sestavě krátce zatancovaly na narozeninové oslavě známého. A od ledna 2007 už to pak šlo jedno za druhým, takže si jen těžko vybavím, kdy měla kde která choreografie premiéru: v lednu dvě vystoupení v jednom dni na firemních vánočních večírcích (premiéra choreografie Pohádka), začátkem března vystoupení na plese městského úřadu Kuřim (premiéra Ivetina cikánského tance), 17.3 vystoupení na country bále (jen ve čtyřech), 13.4 ve třech vystoupení v Kinokavárně (premiéra choreografie Mendy), 20.4 vystoupení na firemním večírku, 28.4 ve dvou účast na Orientální show ve Znojmě a 17.5. vystoupení pro charitativní účely. Přibližně v téže době se naše řady rozšířily o novou členku Báru. Dovolenou v červenci jsme si tedy více než zasloužily.

A konečně chystáme i ten náš první vlastní večer, i když původně plánovaný termín 19.10.2007 v 19:10 h v divadle Barka musíme zatím bohužel kvůli onemocnění jedné z členek souboru odsunout na neurčito. Přesto však na jeho přípravě intenzivně pracujeme a uspořádáme jej, jak to jen bude možné.

Sezónu 2007/2008 jsme zahájily vystoupením na rautu Konference Podnikatelské fakulty VUT s premiérou Marca Pola a Praetoria a ohlas na naše vystoupení přesáhl veškerá naše očekávání... Za fotky z tohoto vystoupení vděčíme Pavlu Mráčkovi.

1.10. jsme v menší sestavě tancovaly na otevření masážního salónu STUDIO ORIENT na Orlí 27 (www.studioorient.cz). Premiéru mělo Dášino baladi a Džejn v roli konferenciéra. Menší taneční plocha nás trochu zaskočila, ale na choreografiích pro menší počet lidí zapracujem, abychom i na podobných akcích mohly v budoucnu nabídnout repertoár v celé výrazové šíři.

Že je to důležité, ukázalo i vystoupení 13.10. na celostátním "sletu" příznivců country a line dance v Polničce u Žďáru n.S. (Moravia Line 2007), kam jsme původně měly jet ve čtyřech. Nakonec ale Pavli nebylo dobře, takže jsme se vydaly jen ve třech. Odtancovaly jsme blok šesti skladeb za průběžného převlékání (Aiwa, Mendy, Praetorius, baladi, Pohádka a bicí). Přestože ze zkušenosti víme, že countrysti jsou skvělé publikum, překvapila nás nejen soustředěná pozornost, jaké se našemu vystoupení dostalo, ale i kladné reakce ze všech stran. Akce byla navíc skvěle zorganizovaná. Zajímavý byl značný podíl mladých lidí i skutečnost, že ti starší mezi nimi vypadali taky mladě. Čím to asi bude...

Následovalo vystoupení na narozeninové oslavě příbuzného jedné z Dášiných žaček začátkem prosince a vystoupení na Mikulášské v Domově důchodců.

Začátkem února 2008 došlo k velké změně, Alice oznámila, že je těhotná. To už se na nás ale hrnul blok vystoupení, který začal konec února, kdy jsme byly opět pozvány, abychom zatancovaly v Domově důchodců (Džejn zanechala nesmazatelný dojem v Pohádce, kde si zahrála uklízečku). Koncem března (29.3.08) jsme pak vystoupily na plese České spořitelny ve Voroněži, kde měla premiéra skladba nazývaná Betl spolu se skupinou Line Dance, v samostatném bloku jsme zatancovaly velkou Aiwu, Pohádku (ve které Dinga obstarávajícího hudbu nahradil Jelen v báječné roli uklízečky) a Manivelle.

O týden později nás čekalo vystoupení (3 bloky: Betl, Ivetino sólo, Marco Polo; Aiwa, Kiss kiss a Manivelle; Pavlínin "gothic fusion", Pohádka a Bubnové sólo) na 9. narozeninách našich Community Dancers a o týden později nejprve odvolané a pak na poslední chvíli přece jen zrealizované vystoupení na oslavě 60. narozenin Oskara, bývalého viceprezidenta Community Dancers, kde měla premiéru nová členka skupiny, Lenka Šváchová.

20.4.08 jsme uvedly na show pořádané Studiem Slunce choreografii Pohádka v obsazení Dáša, Bára, Lenka a Džejn ve své oblíbené roli uklízečky. Nebýt duševní nepřítomnosti zvukaře, který pustil hudbu hned zkraje, místo aby počkal na dohodnutý okamžik, a osvětlovače, který na konci nezhasl světla, mohlo to být skoro "ono" - takhle jsme se opět jen pocvičily ve schopnosti reagovat na neočekávané zvraty. Zvládly jsme - jako obvykle. Lenka si svým nasazením vybojovala mazácké ostruhy...

Klidnější období měsíce do dalších vystoupení jsme využily k personální přestavbě skupiny. Ze "starého" jádra v ní nakonec zbyla jen Dáša a Džejn (a Alice, dokud bude schopna tancovat) podporované Bárou a již osvědčeným nováčkem Lenkou. Proběhl nábor nových členek a teď se ukáže, zda jsme se dokázaly z minulých chyb poučit, protože 10.10.2008 nás konečně čeká náš vlastní večer v bezbariérovém divadle Barka, večer pro přátele, příbuzné a zvané hosty, a my máme jen 5 měsíců na to, abychom postavily repertoár, ze kterého zbyly po personálních změnách jen trosky...

A tak jsme se do toho pustily. Lenka v krátké době nacvičila Alicinu roli v Betlu a Bára její roli v Praetoriovi - a už 24.5. jsme s programem Betl, Praetorius, Pohádka a Bubnové sólo vystoupily - s Jelenem v roli uklízečky v Pohádce - na veletrhu u příležitosti 80. výročí BVV a v rámci akce Brno - město uprostřed Evropy. Bohužel se při této příležitosti podařilo Dáši v Pohádce zahodit plyšový batůžek tak šikovně, že si na něj nikdo nevzpomněl, takže dál bez něj.

31.5. na večeru u příležitosti 20 let Junioru jsme původně chtěly tancovat stejnou sestavu skladeb, ale protože místní terén byl na tancování absolutně nevhodný (nerovná chodníková dlažba volně přecházející do nerovného trávníku), rozhodly jsme se nakonec vyjmout z programu Betl, na který opravdu nebylo dost místa. I tak to bylo velmi náročné vystoupení, každou otáčkou jsme si ničily kožené taneční boty a když se člověk pokoušel otáčku odchodit, jaktěživo nevěděl, do jaké díry došlápne - další zkušenost, další "tak tohle už nikdy..."

Mezitím skupina nacvičila novou verzi Ya Salam, závojovou Aiwu, Jana s Dášou chystají novou výrazovou choreografii se svíčkami a závojem a začalo se pracovat na Inter arma a na výrazové choreografii s pracovním názvem Rádio - další vystoupení nás čeká 21.6...