Senta s.r.o. :: Texty

Historie mých písňových textů začíná v hlubokém dávnověku, kdy jsem jen tak z recese napsala pár rýmovaček. V oddíle (TOM TJ Tesla Brno) se brzy našel závistivec, který rozhlásil, že text mé jediné tehdy v oddíle zpívané písničky má jeho matka ve svých starých zpěvnících, čili že jsem si text přivlastnila. Pokračování těchto raných textařských extempore ho usvědčuje ze lži (je mi to líto, Joe...).

První písně, které se kdy použily na veřejnosti, vznikly pro trampský sbor Lata a jeho následné variace a permutace - Déšť; Řeka, blázen a čas; a možná pár dalších, které se na tuto stránku nedostaly, protože je prostě nemohu najít. Jeden z tehdejších textů se objevil na desce brněnské Ozvěny (Žraloku, jestli tohle někdy budeš číst, pošli mi ten text, ať dělám, co dělám, vzpomínám si jen na pár slov z něj...), jeden je tuším na desce Folk Teamu...

V rámci dalšího vývoje vzniklo pár textů ve spolupráci s Janem Vašinou, s laděním mírně do džezu - ty taky skončily někde v propadlišti dějin.

Zachovalo se až to, co vznikalo pro Soubor historických nástrojů TIBIA (Tři sedláci, Kdyby, Píseň o věrnosti, Vánoční I. aj.) a posléze pro skupinu Medovina (Renesanční, Ma belle aj.) - texty na renesanční melodie, často inspirované jen dochovaným názvem skladby. Žádný z těchto textů není překladem původního textu.

Paralelně vznikal v této době soubor pohádkových textů na melodie Pavla Blatného (nebo naopak, to už si pořádně nepamatuju). Tento soubor měl snad i vyjít tiskem, ale nevím, zda k tomu došlo.

Velká většina ostatních textů vznikala jen tak, z okamžitého popudu, a nikdy se zveřejnění či nazpívání nedočkala.
V poslední době vznik textů souvisí s mou snahou seznámit se s melodickou a rytmickou strukturou nějaké skladby (Escucha me, Sama) v rámci vytváření choreografie.

A tak je většina textů k dispozici těm, kdo třeba budou mít chuť je "oživit"... Jedinou podmínkou je informovat mě o tom, že se někdo chce daného textu ujmout, a nějakým způsobem mi předat výsledek. Těm, kteří vytrvale žádají, abych pátrání po dosud nezveřejněných textech nevzdávala, slibuji, že jak zas něco najdu, přidám to sem...

LA CAMISA NEGRA/SAMA - A. JUANES (leden 2006)
Košili mám smolně černou, a co víc, v hlavě mám duto,
pod nohama cestu věrnou, když prý jdu, vše prominuto.

Noc mě vzala pod svá křídla, snad se v mé košili zhlídla,
košili mám jako uhlí, na rtech sůl a pachuť mýdla.

Tak a jde se, kam cesta povede, ať se stáčí a ať je samá díra,
ať je zlá a rány rozedírá, pekel žár ať pro mě má.

Zapomeň moje jméno a zazdít dveře nech,
jsem jen stín, jenom vítr v tvých spořádaných zdech,
co ty víš o mým láskách, ví dávno každý líp,
já však víc vědět nechci, dík...

Temno, temno jak bouřkový mraky, jak hyeny, co chtěj taky,
jako léky na rozpaky, možná zachráníš se...

Sama, zase smím být sama sebou, slova smývám, která zebou,
košili mám hořce černou, zas jen já si tady zbývám...

Temno, temno jak stín vraní, jako hřích, co mlčí z kouta,
otrok, který trhá pouta, i když sám se zraní...
Nepochopil, jak byl šťastný pod bičem tvojím,
hloupých snobů já se bojím,
černá sluší pozůstalým,
jenže já to tady balím.

Tak a jde se, kam cesta povede, ať se stáčí a ať je samá díra,
ať je zlá a rány rozedírá, pekel žár ať pro mě má.

Zapomeň moje jméno a zazdít dveře nech,
jsem jen stín, jenom vítr v tvých spořádaných zdech,
co ty víš o mým láskách, ví dávno každý líp,
já však víc vědět nechci, dík...

Temno, černá barva na mém štítě, ticho, které ohluší tě,
náhle oči máš jak dítě, které prohlídnulo...

Sama, zase smím být sama sebou, slova smývám, která zebou,
košili mám tiše černou, hádat smíte, co si zpívám...

Temno, černá barva vranejch koní, které zítřek marně honí,
kteří cestu znaj' a voní líp než černý prachy...

Sama, zase smím být sama sebou, slova smývám, která zebou,
košili mám prázdně černou a kdo ví, co pod ní skrývám...

R: Sfoukni noc jak svíčku, co se zdá, je sen,
úsvit na krajíčku, připijme si na rozum a den.

R: ...

HEJ HORO (říjen 1996)
Hej horo, horo, vysoká hora, vidíš do daleka,
kolik je všude zoufalství, o kterém jenom málokdo ví,
hej horo, horo, vysoká horo, smutek je jak řeka.

Hej horo horo, vysoká horo, vidíš nám do duší,
vidíš i toho, co má mě rád, pro jehož oči nemůžu spát,
hej horo, horo, vysoká horo, aniž co kdo tuší.

Hej horo, horo, vysoká horo, zbav nás toho kříže,
vysvoboď ho z těch strašných pout, ať může jít a volně vydechnout,
hej horo, horo, vysoká horo, ať ho nic nevíže.

Hej horo, horo, vysoká horo, co za to, se neptej,
já duší svou ti zaplatím, schovávat slzy budu před světem zlým,
hej horo, horo, vysoká horo, víc už po mě nechtěj.

TAK DÁL (text na The 59th Street Bridge Song (Feelin' Groovy)
od Simona a Garfunkela) - cca 1987

Tak dál tu postávám,
snad je to tím, že ptáci zpívaj,
snad je to tím, že chci se dívat,
jak podzim léta víno stáčí.

Nic jsem nechtěl, jen tu stojím,
v očích tvých se začlo stmívat,
snad je to tím, že chci se dívat,
jak podzim léta víno stáčí.

Kdybych slepý snad byl
nebo o berlích šel,
možná bys nechala mě tady stát,
kdybych o něco prosil,
tak můžeš mě hnát,
já však jsem jen ten, kdo kolem kráčí.

Tak dál tu postávám,
snad je to tím, že zpívaj ptáci,
nic nechci mít a je v tom víra,
že to co máš, se snáze ztrácí.

UKOLÉBAVKA
Jdou ovečky na pastvu, v křoví se ztrácí,
vysoká tráva jim hlavičky schová,
na nebi nad nimi toulaví ptáci,
než jednu najdeš, tři ztratí se znova.

Jdou ovečky na pastvu, kopýtka zvoní,
do mechu šprýmy své radostně ryjí,
snad cestu najdou a zpět dojdou po ní,
hladoví vlci už za kopcem vyjí.

Jdou ovečky na pastvu, perličky v trávě,
z očiček jehňátkům zvědavost kouká,
jaké se nápady líhnou jim v hlavě,
na jejich zítřky už těší se louka.

Jdou ovečky na pastvu jak pytel blešek,
maliní jehňátka do nožek píchá,
co asi hezkého přinese dnešek -
než jednu chytíš, už druhá pryč spíchá.

R: Kolikrát jak dneska na pastvu půjdou, snad se tam některá nezraní,
po ranách jizvy jim v kožíšku zbudou,
lék snad přinese jim svítání...